Podstata modelu IS-LM-BP

Magický čtyřúhelník

- Problém hospodářské politiky je, že nelze jednoznačně změnit výkon a sílu ekonomiky. Všechny faktory jsou na sobě závislé. Proto se zavádí magický čtyřúhelník, který je grafickým znázorněním úspěchu ekonomiky. Jeho vrcholy = základní cíle hospodářské politiky: průměrné roční tempo růstu HDP, průměrná roční inflace (P), průměrná roční míra nezaměstnanosti (U)

a platební bilance – podíl salda obchodní bilance na HDP (B) vše je uváděno v procentech (%)

- HDP je objem vyrobených statků a služeb v ekonomice daného státu za určité období (zpravidla jeden rok)

- Inflace = proces postupného znehodnocování měny v důsledku růstu cen. Je příčinou znehodnocení úspor, snižování kupní síly peněz, snižování reálných mezd a tím vším tedy celkové ekonomické nestability. Ekonomové rozlišují několik stupňů inflace podle její velikosti (inflace mírná, pádivá, hyperinflace)

- Nezaměstnanost = Obyvatelstvo se dělí na ekonomicky aktivní (lidé zaměstnaní a také lidé, jež práci aktivně hledají, či se do ní hodlají vrátit po dočasném vyřazení) a neaktivní (lidé, kteří jsou nezaměstnaní a ani aktivně práci nevyhledávají)

- Bilance zahraničního obchodu Saldo => rozdíl 1obchodní bilance (vývozu a dovozu) rozlišujeme na aktivní/pasivní

- Při aktivním saldu vývoz převyšuje dovoz (platby ze zahraničí jsou vyšší než platby do zahraničí)

- Při pasivním saldu je tomu naopak. Při opakovaném pasivním saldu vzniká a narůstá státní dluh.

Phillipsova křivka:

- Vyjadřuje inverzní vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti, platí pro KO, pokud poroste inflace -> sníží se nezaměstnanost, vztah mezi mírou nezaměstnanosti a změnou nominální mzdy

- negativní sklon, svislá osa = mzdová inflace, vodorovná = míra nezaěstnanosti; protíná osu v bodě přirození míty nezaměstnanosti, kdy mzdová inflace je nulová

- KO: nemění se očekávaná inflace, vztah nezaměstnanosti ku inflaci

- 2 formy: a) sníží se nezaměstnanost -> zvýší inflace, b) zvýší nezaměstnanost -> sníží inflace

- Etapy křivky:

- Původní mzdová Phillipsova křivka (PC)

- Vyjadřuje inverzní vztah mezi mzdovými sazbami a mírou nezaměstnanosti, substituce mezi mzdovou inflací a nezaměstnaností

- SPC – krátkodobá PC

- u* - přirozená nezaměstnanosti (cca 5,5 %)

- čím vyšší je míra nezaměstnanosti, tím nižší míra mzdové inflace

- Modifikovaná PC (Samuelson, Solow)

- Cenová inflační verze, vyjadřuje inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace „Pí“

- u* - přirozená míra nezaměstnanosti (cca 4,5 %)

- nižší nezaměstnanost je možná jen za cenu zvýšení inflace

- Rozšířená PC (Freidman, Phelps)

- Platí pro DO, musíme brát v úvahu i očekávání, že substituce mezi inflací a nezaměstnaností neplatí

- Adaptivní očekávání – lidé očekávají inflaci v takové výši, v jaké byla minulé období

- Racionální očekávání – předpoklad, že ekonomické subjekty nedělají systematické chyby, při rozhodování mají veškeré dostupné informace a že každá chyba se udělá jen jednou

- Přirozená míra nezaměstnanosti

- = míra nezaměstnanosti, při níž jsou síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace, vyrovnané

- V takovém případě je inflace stálá (nezvyšuje se, ani se nesnižuje)

- Nejnižší míra nezaměstnanosti, která je udržitelná (to znamená nejvyšší udržitelná úroveň zaměstnanosti) a odpovídá vždy potenciálnímu produktu země

- Hystereze trhu práce = zpětný vliv nezaměstnanosti na sebe samotnou

- Například lidé po určité době bez zaměstnání (v rámci cyklické nezaměstnanosti) ztrácejí svou kvalifikaci a po odeznění recese hledají práci obtížně a déle, než je obvyklé

- Tím se zvyšuje frikční nezaměstnanost, popřípadě v důsledku snížení kvalifikace těchto lidí i strukturální nezaměstnanost

Okunův zákon – popisuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a tempem ek. růstu

- zachycuje negativní vztah mezi poměrem skutečného a potencionálního produktu a mírou nezaměstnanosti

- pokles reálného produktu o 2-3% pod úroveň potencionálního zvýší míru nezaměstnanosti o 1%

- O každé 2 % co HDP poklesne pod potenciální produkt, tak míra nezaměstnanosti vzrůstá o 1 %

- Sociální následek => dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost

Ukazatele výkonnosti ekonomiky, aktuální hodnoty pro ČR

- Produkt – cílem je vysoká úroveň a rychlé tempo růstu (HDP, HNP, ČDP, ČNP)

- HDP – peněžní vyjádření celkové hodnoty statků, které byly nově vytvořeny na určitém území za dané období

o 2013 = 369 507,- Kč/obyvatele HDP_r = 0,9% HDP_b.c. = 3 883 mld. Kč

- Míra inflace (cenová úroveň) – procentuální změna růstu cenové hladiny 2013 – 1,4% (průměrná roční)

- Míra nezaměstnanosti – aktivní (zaměstnaní, hledající práci) X neaktivní (děti, důchodci, nechtějí pracovat)

= nezaměstnaní/ekonomicky aktivní Obecná míra nezaměstnanosti 4. čtvrtletí 2013 = 6,8%, únor 2014 6,7%

- Platební bilance – cíle: rovnováha dovozu a vývozu a stabilní měnový kurz

2013 – BU = -56 mld., FU = 188 mld., změna devizových rezerv = -192 mld.

2013 BÚ/HDP (podíl salda BÚ platební bilance k HDP) = -1,4% FÚ/HDP = 4,8%

Deficit BÚ = větší výdaje do zahraničí než příjmy z prodejů do zahraničí

- Růstu NH lze dosáhnout: extenzivně – do ekonomiky se vkládá větší množství výrobních faktorů

intenzivně – zvýšení kvality a lepší využití výrobních faktorů (žádoucí)

- Úroveň NH ovlivňuje: politický systém, vzdělanost, přírodní bohatství, národní bohatství státu

- Na NH mají vliv: tempo růstu inflace, míra nezaměstnanosti, podíl salda obchodní bilance, tempo růstu reálného HDP = magický čtyřúhelník
1)Inflace = znehodnocení peněz uvnitř ekonomiky daného státu, dochází k poklesu mzdy, rostou ceny
Druhy: mírná inflace (do 10 %) – únosná, je už dlouhou dobu u nás; pádivá (do 100%); hyperinflace (do 1000 %)
2) Nezaměstnanost: frikční – přirozený jev tržní ekonomiky (odchod ze zaměstnání za účelem sebevzdělávání, přestěhování, po mateřské dovolené) - je krátkodobá a neodstranitelná
strukturální - vzniká v důsledku technického pokroku. Vzniká také jako nezaměstnanost regionální - v některých oblastech se snižují pracovní příležitosti - má dlouhodobější povahu
cyklická - nezaměstnanost se vyvíjí podle hospodářského cyklu
sezónní - postihuje osoby pracující v oborech, kde není celoroční aktivita nebo se výrazně snižuje (zemědělství)
- ukazatel nezaměstnanosti vždy v %,
- skutečná nezaměstnanost vždy vyšší
3) Obchodní bilance: rozdíl vývozu a dovozu (kladná, záporná, vyrovnaná) - nás záporná

Národní a domácí produkt, metody měření HDP

- HNP = finální produkce v peněžních jednotkách (celkový objem výrobků a služeb) vytvořenou za určité období (zpravidla 1 rok) národními výrobními faktory dané země, bez ohledu na to, ve kterém státě působí (doma i v zahraničí) → ČNP=HNP-amortizace

- Finální produkce je taková produkce, která je vyrobena a prodána, aby byla spotřebována domácnostmi, státem, použita na investice nebo vyvezena jako export

- HDP vyjadřuje celkový objem finální produkce v peněžních jednotkách, vytvořené v určitém období výrobními faktory působícími na území dané země, bez ohledu na vlastnictví či původ kapitálu (na státní příslušnost jejich majitelů)

můžeme zjistit třemi metodami:

Výdajová metoda - sečteme všechny výdaje vynaložené na finální statky a služby.

Výdaje domácností na spotřebu (C) = Statky krátkodobé a dlouhodobé spotřeby a služby

Výdaje na investice (I) - výdaje na investice financované podniky, příp. domácnostmi; investice do fixního kapitálu nebo zásob

Výdaje vlády na nákupy výrobků a služeb (G) - např.školství, zdravotnictví, obranu, platy státních zaměstnanců, dálnice

Čistý export (NX)

HDP = C + I + G + NX

Důchodová metoda - sečteme mzdy, renty, úroky, zisky, znehodnocení kapitálu, nepřímé daně zmenšené o dotace

Výrobní metoda - sečteme výdaje na finální statky a služby. -> sečteme přidané hodnoty

Nominální a reálný produkt, deflátor HDP (zjišťování, využití)

Nominální produkt - vyjádřený v tržních cenách běžného roku.

- Velikost nominálního produktu závisí na změnách tržních cen a objemů prodávaných výrobků a služeb.

- Abychom získali informaci, jaké množství výrobků a služeb bylo opravdu v ekonomice vyrobeno, musíme vyloučit změny v tržních cenách. Zvolíme ceny některého (základního) roku a pomocí nich budeme oceňovat vyrobená zboží v letech ostatních; nebudeme přitom přihlížet ke změnám tržních cen, k nimž postupně dochází. Získáme tak reálný produkt.

Reálný produkt = ve stálých cenách.

- Nominální růst domácího produktu odráží růst produkce i cen

- Reálný růst domácího produktu odráží jen růst produkce

- Velikost reálného produktu se mění jen v závislosti na objemu a struktuře vyrobených výrobků a služeb.

Kdy se používají běžné a kdy stálé ceny?

- Při sledování vývoje produktu v čase musíme vyloučit vliv změny cen, to znamená, že je nezbytné použít reálný domácí produkt

- Pro konkrétní analýzy v daném roce, například sektorové analýzy, je lepší použít nominální domácí produkt,

Deflátor HDP

- cenový index

- zohledňuje vliv cenové hladiny

- vyjadřuje poměr mezi nominálním a reálným HDP

- def. HDP = nominální HDP / reálné HDP => p1 * q1 / p0 * q1

Vývoj HDP v ČR po roce 2000, HDP v mezinárodním srovnání (zejména se zeměmi EU)

- 2009 – největší propad (o -4,7 %)

- 2005-2007 naopak největší meziroční přírůstky – úplně nejvíc 2006: 6,8 %

- mezi lety 2000-2014 neustále rostlo z 2270 až na 3850 mld. Kč – výjimka jen v roce 2009, kdy po krizi došlo k poklesu (-4,1%)

- ceny v ekonomice od roku 2005 do roku 2010 vzrostly o 6,04 % = kumulovaná inflace

- podíl HDP na celkové produkci postupně klesá

- V celém období byl růst v běžných cenách výrazně vyšší než ve stálých cenách

- Spotřeba domácností tvoří rozhodující složku HDP – cca 50 %, tvorba hrubého kapitálu (výdaje na vybavení, stroje, byty) => 2. nejvýznamnější položka (podílí se z 28 %, v posledních letech se snižuje, cca 25%), výdaje vlády mají 20 % podíl na HDP

- Hodnota NX se blíží k nule, ovšem v minulých letech byla záporná (ČR byla dovozní). V současnosti jsme naopak vývozní země

- HDP napomohlo vstupu do EU v roce 2004, před vstupem do EU HDP vzrůstalo okolo 4 % každý rok. Po vstupu začalo rychleji růst a dokonce v roce 2006 vzrostlo o 6,8 %, pak začalo mírně klesat

- HDP V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ (ZEJMÉNA SE ZEMĚMI EU)

- z hlediska mezinárodního srovnání použijeme HDP v přepočtu na 1 obyvatele a dle parity kupní síly (PPS)

- PPS je měnová jednotka, v níž se navzájem vyrovnávají rozdíly mezi kupní silou jednotek národních měn členských zemí EU

- průměr HDP v zemích EU byl v roce 2009 na úrovni 23 600

- nejlepších výsledků dosahuje Lucembursko, Nizozemsko

- nejhůře je na tom Bulharsko, Rumunsko a Lotyšsko

- Česká republika je na 17. místě (2011, 80% průměru na EU –> o 1/5 nižší než průměr EU)

- ČR je exportně zaměřená – podíl exportu na HDP činí téměř 70% (z toho zhruba 85% je orientováno do zemí EU)

Spotřeba a spotřební funkce (graf, funkce, charakteristika)

Spotřeba

Spotřební výdaje domácností na statky krátkodobé a dlouhodobé spotřeby a statky

- Tvoří více jak 50 % HDP.

- Keynesiánská funkce spotřeby:

- Spotřeba závisí na běžném disponibilním důchodě.

- Předpokládáme, že má lineární podobu.

Spotřeba má dvě části:

Autonomní spotřeba Ca

- Nezávisí na velikosti důchodu (existuje i při nulovém důchodu - čerpání úspor, úvěrů).

Závisí na exogenních (vnějších) proměnných:

- Počet obyvatelstva (čím vyšší, tím vyšší spotřeba)

- Bohatství (při růstu roste spotřeba, např. růst cen akcií)

- Optimistické očekávání budoucnosti

- Výnosy z úspor - při velkém zdanění se bude méně spořit a vzroste Ca

- Změna úrokové míry

Indukovaná spotřeba c*Y - závisí na velikosti disponibilního důchodu (s růstem disponibilního důchodu roste spotřeba)

Spotřební funkce: vyjadřuje vztah úrovně spotřeby k úrovni disponibilního důchodu. C = Ca + c × Y

C … spotřeba Ca … autonomní spotřeba Y … důchod (disponibilní)

c … mezní sklon ke spotřebě (= MPC)

- Body na přímce 45° jsou body, kdy spotřeba přesně odpovídá důchodu (nic se nespoří).

- Body nalevo od B: C > Y (spotřeba je větší než důchod), Body napravo od B: Y > C (důchod je větší než spotřeba – spoří se).

Mezní sklon ke spotřebě = vyjadřuje, jak se změní spotřeba, jestliže se důchod změní o jednotku:

… je z intervalu <0;1> (nejčastěji 0,8-0,9).

Průměrný sklon ke spotřebě = vyjadřuje, kolik spotřeby připadá na jednu jednotku důchodu:

- Průměrný sklon ke spotřebě je větší než mezní sklon ke spotřebě za předpokladu, že autonomní spotřeba je kladná.

- S růstem důchodu průměrný sklon ke spotřebě klesá a blíží se k meznímu = základní psychologický zákon (spotřeba s růstem důchodu absolutně roste, ale její podíl na důchodu klesá).

Shrnutí keynesiánské funkce:

- Spotřeba roste s růstem běžného důchodu.

- Spotřeba roste pomaleji než důchod.

- Průměrný sklon ke spotřebě je větší než mezní sklon ke spotřebě, ale s růstem důchodu klesá a blíží se mu.

Spotřeba a spotřební funkce – model mezičasové volby

- Spotřebitel nespotřebovává v jednom období, ale ve více v období, může volit, kdy spotřebuje

- Fisherův model předpokládá dvě období – současné a budoucí

- Spotřebitel dělí období života na aktivní věk (vydělává m_A ročně) a stáří (důchod bude mít m_D ročně a bude menší než m_A)

- Spotřebitel nechce, aby se jeho spotřeba ve stáří snížila – snaží se rozdělit spotřebu během života rovnoměrněji než důchod

- Proto během aktivního věku spoří

- Úspory – nástroj přesouvající přítomnou spotřebu do budoucna

- Optimální kombinace: bod, kde se přímka spotřebních možností dotýká nejvyšší dosažitelné indiferenční křivky

Působí dva efekty:

- substituční (SE): úrok je nákladem příležitosti; pokud se spotřebitel rozhodne pro přítomnou spotřebu, obětuje úrok, který by mu vynášely úspory – zvýšení úrokové míry zdražuje přítomnou spotřebu, proto člověk reaguje snížením přítomné spotřeby (neboli zvýšením úspor – peníze jsou „drahé“, je dobré je držet)

- důchodový (IE): úrok je také důchodem; zvýšení úrokové míry zvyšuje důchod a na zvýšení důchodu člověk reaguje zvýšením spotřeby (přítomné i budoucí); oba efekty tak působí na přítomnou spotřebu protichůdně

- na agregátní úrovni se efekty prakticky vyruší

- Fisherův model mezičasové volby ukazuje, že přítomná spotřeba je ovlivněna nejen přítomným důchodem, ale i očekávaným budoucím důchodem a úrokovou mírou

Spotřeba a spotřební funkce – hypotéza životního cyklu

- rozpracovali ji v polovině 20. století F. Modigliani, R. Brumberg a F. Ando v reakci na keynesiánskou teorii spotřeby

- vychází z toho, že člověk při rozhodování o spotřebě bere v úvahu přítomný, ale i očekávaný budoucí důchod

- předpoklad, že člověk chce mít během života rovnoměrnou spotřebu

- spotřeba je určena: rokem, kdy začne pracovat a odchodem do důchodu, předpokládaným rokem dožití, čistou mzdou při nástupu do zaměstnání a odchodu do důchodu, meziročním přírůstkem mzdy

- nejdřív si půjčuje, potom začne spořit (když se roční mzda vyrovná se spotřebou), v důchodu spotřebovává úspory

- v realitě nastává: mladí si nemohou půjčovat tolik, kolik by chtěli, průběh celoživotní spotřeby nebude konstantní, ale mírně „zvlněný“ s nižší spotřebou v mládí a vyšší později

- odlišnosti ve spotřebě: i vlivem odlišností kultur, mentality, tradice, způsobu života atd.

- celoživotní spotřeba se odvozuje od celoživotního důchodu a lidé chtějí mít po celý život určitou stabilní úroveň spotřeby

Spotřeba a spotřební funkce – hypotéza permanentního důchodu

- 1957 – Milton Friedman

- další mezník ve vývoji teorie spotřeby

- člověk mění spotřebu pouze v reakci na změny důchodu, které považuje za permanentní – spotřebu změní pouze změny dlouhodobého důchodu

- na přechodné změny nereaguje vůbec nebo jen velmi málo – krátkodobé (přechodné) změny důchodu spotřebu neovlivní

- přechodný přírůstek důchodu člověk uspoří pro případ budoucího poklesu důchodu

- předpoklad: důchod má dvě složky – permanentní (dlouhodobě očekávaný) a přechodnou

- Y = Yp + Yt

- C = c*Yp -> spotřeba je funkcí permanentního důchodu

- v krátkém období tedy pozorujeme klesající sklon ke spotřebě, v dlouhém je sklon ke spotřebě stálý

- v krátkém období ale běžný důchod zahrnuje permanentní i přechodnou část, kdežto v dlouhém jen permanentní

Úspory a úsporová funkce (graf, funkce, charakteristika), vztah ke spotřební funkci

Úsporová funkce S = - Sa + s * Y Y … důchod (disponibilní) Sa … autonomní úspory s … mezní sklon k úsporám (MPS)

Mezní sklon k úsporám vyjadřuje, jak se změní úspory, jestliže se důchod změní o jednotku. je z intervalu <0;1>

Průměrný sklon k úsporám - menší než MPS, s růstem důchodu roste a blíží se k meznímu sklonu k úsporám; APC + APS = 1

Význam úspor pro rovnováhu ekonomiky: Domácnosti mají autonomní spotřební výdaje i při nulovém disponibilním důchodu (např. nájemné, nákup potravin) -> tyto výdaje jsou při nulovém důchodu financovány čerpáním dřívějších úspor nebo úvěrů.

Úspory => nespotřebovaná část disponibilního důchodu (YD = spotřeba C + úspory S)

- Úspory – autonomní část (Sa, opačné znamínko než Ca) a indukovaná část (s.YD, s = mezní sklon k úsporám);

- Domácnost může využít celý svůj disponibilní důchod na spotřební výdaje. Pokud však část zbyde – pak vytvoří úspory

Investice, investiční funkce (graf, funkce, charakteristika), vytváření a čerpání neplánovaných zásob

Investice: I = Ia – bi

- výdaje firem na pořízení investičních statků – nepatří tam finanční investice (akcie, obligace)

- investice firem jsou autonomní = nezávislé na velikosti Y (závisí na úrokové míře)

Autonomní investice: Poptávka po investicích:

V KO je neelastická

V DO přihlíží ke změně kapitálu

Faktory ovlivňující investice:

a) Úroková míra „i“

Investice na úvěr při stabilní úrokové míře, výnos investice je také stabilní.

Přijatelná investice je taková, u které je výnosnost vyšší než úroková míra

Očekávaná míra výnosu investic = výnos / cena investice

Čím nižší úroková míra, tím větší ziskovost investic.

b) Očekávání budoucího vývoje

Očekává-li se růst à posunutí investic nahoru

c) Daňové zatížení

Zvýšení daňového zatížení à omezení investic.

Vztah úspor a investic (dvousektorová ekonomika): Jedinými subjekty jsou domácnosti a firmy (neexistuje vláda ani zahraničí). Nebereme v úvahu znehodnocení kapitálu ani nepřímé daně. à Platí tedy: Produkt = důchod.

Domácnosti vynakládají svůj důchod jednak na spotřebu a jednak na úspory: Y = C + S

Produkt je definován jako součet spotřebních a investičních výdajů: Y = C + I

à Z toho vyplývá, že investice se rovnají úsporám I = S (-> základní makroekonomická identita).

- neplánované investice do zásob – vznikají, když firma prodá méně zboží, než kolik zamýšlela prodat

- vytváří se neplánovaný přírůstek zásob = neplánovaná investice → snížení ceny zboží či výroby

- neplánované snížení zásob – je-li poptávka větší, než firma očekávala

skutečné investice = plánované investice + neplánované investic

Rovnovážný produkt v dvousektorovém modelu důchod-výdaje (rovnováha, grafiky, matematicky)

- pouze firmy a domácnosti Y(AE) = C + I

- S růstem disponibilního důchodu rostou spotřební výdaje domácností

- Plánované investiční výdaje firem jsou nezávislé na disponibilním

důchodu (přímka I je rovnoběžná s osou X)

- Y1 … rovnovážný produkt.

- Nedochází k neplánované změně zásob.

- V bodě E1 (bod rovnováhy) se investice = úsporám.

- Body nalevo od E1 (A) - plánované výdaje jsou vyšší, než je skutečně

vytvořený produkt - dochází k neplánovanému čerpání zásob à firmy zvýší úroveň

produkce à dostáváme se do E1.

- Body napravo od E1 (B) - skutečný produkt je vyšší, než jsou plánované výdaje -> neplánované hromadění zásob à firmy musí omezit produkci à přibližují se k bodu E1

- tzn.: jestliže se plánované úspory a plánované investice nerovnají, má produkt tendenci se přizpůsobit zvýšením či snížením

- Y = C + I Y = Ca + c × Y + I

Y = * (Ca + I)

1 - c autonomní výdaje A

jednoduchý multiplikátor dvousektorové ekonomiky - a

- AD = Y, AD=AS Y = AE = AD = AS

- AD = C + S

- Y = C + I

- proto I = S (jen ve 2sektorové ekonomice)

Rovnovážný produkt v třísektorovém modelu důchod-výdaje (rovnováha, grafiky, matematicky)

- Slouží k určení rovnovážné úrovně produkce: skutečný produkt = plánované výdaje

- Jedná se o keynesiánský model, je to model krátkého období.

- Rovnovážnou produkci stanovujeme na základě skutečných a plánovaných výdajů

Předpoklady modelu 45°

- Cenová hladina je fixní

- Neexistuje žádná bariéra na straně nabídky - Firmy jsou schopny uspokojit jakoukoli poptávku (výrobou nebo pomocí zásob).

- Existuje dostatečná nabídka práce

- Existují nevyužité kapitálové výrobní faktory - ekonomika pracuje pod potenciálním produktem (bylo by ho dosaženo při maximálním využití všech zdrojů)

- Je dána úroková míra - Může se měnit pouze prostřednictvím monetární politiky.

Model 45° v třísektorové ekonomice:

- domácnosti, firmy, vláda Y = C + I + G plošší slon křivky

- Vláda - ovlivňuje rovnovážnou produkci dvěma způsoby:

Vládní nákupy statků a služeb G - součást plánovaných autonomních výdajů.

Daně, transfery - ovlivňují disponibilní důchod a tím výdaje na spotřebu a úspory.

è disponibilní důchod se nerovná běžnému – mají zde vliv daně

- Rovnovážná produkce v třísektorové ekonomice - odvození

- Spotřeba: C = Ca + c × YD

- Disponibilní důchod: YD = Y - T + TR

- Daně: T = TA + t × Y

- Autonomní výdaje: A = Ca + c × TR - c × TA + I + G

Y = * A

1 - c (1 - t) multiplikátor třísektorové ekonomiky.

- Multiplikátor třísektorové ekonomiky je menší než u dvousektorové, protože zdanění snižuje vyvolané zvýšení spotřeby způsobené změnami důchodu.

- Křivka AE je plošší než v dvousektorové ekonomice.

- Zvýšení daňové sazby vede ke změně sklonu křivky agregátních výdajů (křivka je plošší) a tím ke snížení úrovně rovnovážného produktu.

Rovnovážný produkt v čtyřsektorovém modelu důchod-výdaje (rovnováha, grafiky, matematicky)

- přidáme sektor zahraničí (export a import)

- Čistý export (export – import) je autonomní, což znamená, že velikost vývozu nezáleží na velikosti důchodu

- Import není autonomní a závisí na důchodu

- Celkové plánované výdaje mají nyní podobu: AE = C + I + G + NX, kde → A = Ca + I + G + cTR – cTAa + NXa Y = alfa*A

- Produkt je rovnovážný, když se rovná AD, tj. neplánované investice jsou nulové: Y = AD UI = 0

- Z rovnice celkových plánovaných výdajů odvodíme jednoduchý výdajový mul­tiplikátor v otevřené ekonomice (nazývaný též multiplikátorem se zahraničním obchodem), který označíme a4.

- je-li m>0, potom α3>α4

- A4 zpočátku vyšší, ale v důsledku nižšího multiplikátoru má křivka celkových plánovaných výdajů ve 4sektorové ekonomice oproti křivce celkových AE ve 3sektorové ekonomice nižší sklon

Peníze, charakteristika, vývoj, funkce, motivy držby peněz

Peníze = Cokoliv, co slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny.

Historie peněz

Barterová směna - směna statku za statek nebo statku za službu.

Komoditní peníze – 1. forma peněz, nevýhoda - málo dělitelné, začaly se používat drahé kovy, hlavně zlato a stříbro

Papírové peníze - vydávané bankou, byly plně kryty zlatem (šlo je vyměnit za zlato), vydávaly je různé banky (ne centrálně).

Státovky - Nebyly kryté ničím, vydával je panovník pro určitý účel - platily z donucení.

Depozitní peníze = bankovní peníze, vklady, dnes nejčastější - tvoří největší část peněz.

Funkce peněz

Všeobecně přijímaný prostředek směny

Zúčtovací jednotka – V penězích se určuje cena statků a služeb.

Uchovatel hodnoty - Nízká míra inflace - jsou málo rizikové oproti akciím, umožňují směnu v různé výši a jiné době, než nabytí

Prostředek směny – přenositelné, dělitelné a stabilní hodnota

Účetní jednotky – vyjádření N, majetku, zisku

hotovost (bankovky, mince), bezhotovostní (netermínované vklady, šeky, směnky)

Základní motivy držby peněz

Transakční – pro provádění běžných operací (nákupů)

Opatrnostní – rozhodování mezi rizikem a výnosem a jistotou bez výnosu (akcie mohou přinést zisk, ale nemusí) (nečekané výdaje)

Spekulační – uchovatel hodnoty

Peněžní zásoba, peněžní agregáty, bankovní soustava, funkce centrální banky, ČNB

Peněžní zásoba = množství peněz v ekonomice k danému časovému okamžiku M = C_r + D

- do peněz se počítají hotovostní peníze a vklady na jeden den (vklady na viděnou) uložené na účtech v bankách nebo vklady splatné po určité době (termínovaná depozita)

Peněžní agregáty = nabídka peněz v ekonomice, značí se M s číslem

- čím vyšší číslice, tím roste výnosnost dané peněžní zásoby, ale klesá likvidita

- agregát s vyšším číslem obsahuje všechny položky, které obsahuje agregát nižší, plus něco navíc

- u nás se uvažují agregáty M1 a M2

- M0 = hotovost + peníze nebankovních subjektů

- M1 = M0 + oběživo + depozita

- M2 = M1 + vklady s dohodnutou splatností (termínované) + dluhopisy

- L = M2 + státní pokladniční poukázky

Bankovní soustava = souhrn všech bank v daném státě

- Banka je PO s povolením provádět bankovní operace (platební styk, úvěry, emituje CP)

- 1. stupeň => ČNB – ovlivňuje komerční banky a dohlíží na ně

- Samozřejmě usilují o zisk a kapitál musí mít 50 mil Kč

- Rozlišujeme: Teritoriálně: plná banka, licence v určitém regionu

Zákaznické: zaměřené na danou skupinu lidí

Komerční banky

- Aktiva: pokladní hotovost, rezervy (vklady) u CB – PMR a dobrovolné vklady, úvěry FO, Po a jiných bank, cenné papíry, hmotný a nehmotný majetek

- Pasiva: depozita – vklady, základní jmění, rezervy na krytí ztrát, ostatní (nerozdělený zisk, …).

Centrální banka

- Aktiva: cenné papíry (především vládní CP - pokladniční poukázky, státní dluhopisy), úvěry KB a jiným CB, devizové rezervy zlaté rezervy.

- Pasiva: hotovostní oběživo (mince, bankovky), vklady (rezervy) KB, státu, ze zahraničí, kapitál (obdoba základního jmění u KB), vlastní emitované cenné papíry.

Funkce centrální banky:

- Emisní funkce

- Vydávání bankovek, mincí, pamětních mincí.

- Vyměňuje poškozené bankovky.

- Provádění měnové politiky

- Ovlivňování množství a ceny peněz v ekonomice.

- Přijímá vklady od komerčních bank a poskytuje jim úvěry

- Provádí zúčtování mezi bankami.

- Banka státu

- Provádí operace pro vládu, pro centrální i místní orgány.

- Spravuje státní dluh (platí úroky, obnovuje dluh a tak dále).

- Může poskytnout úvěr vládě, ale ne přímo - přes státní cenné papíry.

- Dohlíží nad měnovým kurzem.

- Dohled a regulace bankovního systému

- Pravidla pro chování bank a podobně.

Česká Národní Banka:

- Jedná se o centrální banku ČR

- 7mi členná bankovní rada – guvernér, 2 viceguvernéři, 4 členové rady se volí na 6 let, ovšem max. 2x

Funkce:

- Dohled nad finančním trhem

- Pojišťovnictví, bankovní sektor, kapitálový trh, penzijní připojištění

- Banka státu

- Poskytuje služby státu a veřejnému sektoru, vede účty státu a organizacím na stát napojených (úřad práce, celní a finanční)

- Vydává bankovky, mince, pamětní mince, stahuje z oběhu opotřebované, určuje počet bankovek v oběhu, eviduje padělky

- Devizová činnost

- Měnová politika

- Nastavení úrokových sazeb, zajisti cenový index, banka nakupuje CP, emituje bankovky a mince

Trh peněz, poptávka a nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz (matematicky i graficky)

Funkce peněz: míra hodnot, prostředek směny, uchovatel hodnoty, platidlo, mezinárodní platidlo

Vlastnosti peněz: rozlišnost, stabilita, trvanlivost, dělitelnost, přenosnost, rozeznatelnost

Trh Peněz

- = nabídka a poptávka po penězích.

- Je závislá na úrokové míře.

- S růstem úrokové sazby poptávka po penězích klesá.

- Křivka vyjadřuje funkční závislost mezi poptávaným množstvím peněz (M) a úrokovou mírou (r).

Rovnováha na trhu peněz